Výprava do království Curia

Před samotným zápisem do kroniky bych si dovolil zmínit jednu malou zajímavost – září je většinou dost nevyzpytatelným měsícem, kdy člověk předem nemůže čekat, jestli bude v daný den opravdu pěkně nebo opravdu ošklivo. Tento rok to vyšlo tak, že od konce srpna až do pátečního odpoledne byla celá republika jak ve výhni, nikde na obloze ani mráček. V pátek odpoledne se ale ochladilo a v noci z pátku na sobotu už začalo pršet. Do soboty nám to, bohužel, ve vší parádě vydrželo… *** Již na středeční schůzce nás navštívil královský posel s pozvánkou na výpravu – král nás žádá, abychom ho neprodleně navštívili v jeho království, audience proběhne tuto sobotu! I přes nepříznivou předpověď počasí se nás pak v sobotu ráno na nádraží sešlo krásných 25 a v této velké skupině jsme s dobrou náladou vyrazili vstříc novému dobrodružství. V Horním Vítkově nás po krátkém bloudění mlhou konečně odchytil královský posel. Mlha byla takřka neprostupná, a tak ve chvíli, kdy se před námi z ničeho nic objevila obrovská středověká pevnost Curia, jsme zůstali stát jak opaření a nevěřili vlastním očím. Za branami pevnosti na nás již čekal urostlý chlapík se svými kamarády, kteří Curii postavil a dále pracují na jejím rozvoji. Bez váhání se nás ujal, provedl po celém objektu a nebál se ani odpovídat na všetečné otázky našich nejmladších. 🙂 Po prohlídce jsme ale trochu znervózněli – co teď? Neměl nás zde přivítat sám král Curia? Vydali jsme se ho tedy hledat za hradby pevnosti… S překvapením jsme ale nedaleko opevnění nalezli pouze dva poraněné vojáky – musíme je přeci ošetřit! Po obvázání všech ran se nám podařilo vojáky vzkřísit a dozvědět se od nich, co se přihodilo. Podle všeho je napadlo nepřátelské vojsko ze sousedního království, okradli je a ještě k tomu zajali našeho krále. Pokud se nám podaří krále zachránit a přivézt zpět do města, odměna nás jistě nemine. Před dlouhou cestou jsme nejprve doplnili zásoby – z nedaleké studny jsme malými vědry společnými silami naplnili hrnec vodou a na alchymisticky upraveném topivu jsme ji přivedli k varu. Gulášová polévka, kterou jsme pak ve vodě v družinkách uvařili, nás nad očekávání posilnila a mohli jsme pokročit dál v naší cestě. Místo strašlivých nepřátelských vojáků a strašlivých bitev s nimi nás na cestě za záchranou krále ale potkal jen strašlivý déšť. Pršelo dlouho a vydatně, nicméně i ti nejmenší z nás se špatného počasí nezalekli, navlékli pláštěnky a bez zaváhání pokračovali v chůzi. Nakonec jsme ho našli! Seděl tam zmrzlý a vystrašený na zemi. Jeho únosci se asi rozhodli, že je moc velká zima a ošklivo na to, aby ještě s někým bojovali a zmizeli v nedaleké mlze. Dezorientovaný král nás pak prosil o pomoc v najití cesty zpět domů a za naše služby nám slíbil diamanty nejrůznějších barev. Po odvedení krále zpět na křižovatku pod větrnými elektrárnami (které jsme mimochodem přes všudypřítomnou mlhu ani na chvíli nezahlédli) se s námi král spokojeně rozloučil a odměnil nás. O diamanty se bohužel nejednalo, ale proti bon-parům nikdo neprotestoval. 🙂 Po příchodu na zastávku jsme si ještě zahráli pár krátkých pohybových her a lehce unavení celodenním chozením jsme nasedli do autobusu směr Liberec. A pokud by vás snad zajímalo něco dalšího o jistě zajímavém místě, které jsme na této výpravě navštívili, můžete si počíst na https://www.curiavitkov.cz/curia.html 🙂

Zapsal: Beebob