Vícedenní výprava pod bivaky v Hollywoodu

Před touto výpravou panovala všeobecná starost o počasí, což byl jeden z hlavních důvodů, proč se nás na výpravě sešlo tak málo. Dle meteorologů měl celý víkend propršet, a jak jsme později zjistili, tentokrát se nemýlili.

Pátek:
V pátek jsme se sešli na autobusovém nádraží za překvapivého počasí – svítilo slunce. To nás povzbudilo a následná cesta autobusem do Podhory byla zpestřená vzpomínkami na tábor (projížděli jsme totiž krajinou, která je nám všem dobře známá). Po výstupu z autobusu jsme se vydali směrem k našemu prvnímu noclehu. I přes drobné obtíže jsme vše nakonec zvládli a došli jsme na místo, kde jsme se měli utábořit. Po postavení bivaků a složení Marvinova sloního ucha jsme se vrhli na večeři. Dělali jsme si buřty a někteří i čínskou polévku. Roveři si dělali poctivou polévku s výborně osmaženou Klíšťákovou cibulkou :-D. Již jsme se chystali spát, ale Klíšťák měl pro nás nachystané překvapení – čtení knihy Jaroslava Foglara Chata v Jezerní kotlině. Pak byl už čas jít na kutě.

Sobota:
V sobotu ráno nás čekalo nepříjemné probuzení – pršelo. Zatím jsme to nebrali moc vážně a bez problémů si uvařili snídani – těstoviny se špagetkou, párkem a sýrem. Roveři si uvařili krupičnou kaši. Pak se ovšem rozpršelo trochu více, takže jsme ještě chvíli čekali, ale pak jsme se vydali na cestu. Zprvu to šlo ještě dobře, ale časem se to zhoršovalo. Déšť neustával a my se uchýlili pod střechu v opuštěné vesnici Jabloneček. Mrazivá atmosféra (a taky trochu zima) na nás dýchali za stěn té budovy. Na zdech byly zřetelně vidět díry od kulek a ticho ve vzduchu nám na náladě moc nepřidalo. Proto jsme si zahráli několik her na rozveselení a taky trošku na zahřátí. Již se blížila druhá hodina odpolední a déšť neustával. Beebob s Klíšťákem po dlouhé rozmluvě rozhodli, že to nemá cenu, a proto jsme se obrátili a místo abychom došli na tábořiště, náš původní cíl, vydali jsme se do Mukařova. Tam na nás čekali někteří hodní rodičové a v pochmurné náladě jsme se vrátili do Liberce.

To však nebyl konec. Na osmou hodinu večer byl svolán sraz v klubovně, kde jsme měli přespat a vynahradit si tak výpravu. Velmi se to povedlo, zahráli jsme si pár stolních her a jiné zábavné hry. O jídlo jsme měli postaráno, od vedoucích jsme dostali dárek v podobě tašky jídla. Večer se již nachýlil ke konci a po poslechu mluveného slova jsme šli spát.

Neděle:
Vstávali jsme pozdě a udělali si snídani – někteří kaši, někdo puding – bylo to na něm. K tomu jsme od Klíšťáka dostali každý volské oko a kakao. Pak jsme jen uklidili a rozešli se ke svým domovům.

Co říct závěrem? Snad jen to, že jak řekl Beebob, ukázali jsme si, že skauting není jen o příjemných věcech. Občas musíme skousnout něco, co se nám nelíbí a tak to v životě chodí. Chtěl bych všem účastníkům výpravy moc poděkovat, jsme super parta a moc jsem si tu výpravu užil.

Zapsal: Net