Pracovní četa 2011 (i pro rodiče)

Když jsme se odpoledne sešli na Rybníčku, bylo krásné počasí a všichni jsme se těšili na klidný průběh večera. V pohodě jsme nastoupili do autobusu, ve kterém nás hodný pan řidič odvezl až do Vápna. Tam začalo kapánek hřmít, což nás rozhodilo, ale jelikož jsme skauti – pýcha národa, tak jsme vyrazili směrem k našemu tábořišti. To už se pořádně rozpršelo, blýskalo se každou chvíli a hrom následoval hned potom. Když jsme dorazili ke kuchyni, byli jsme všichni docela promočení a nikomu se nechtělo do stavby bivaků. Bohužel jsme je postavit museli a když jsme je dokončili, Luck nás nahnal do lesa dělat kůly. Naštěstí se už stmívalo a tak jsme si šli upéct buřta a spát. Druhý den jsme vstali celkem časně, ale díky naší rychlosti vaření jsme se k práci dostali za dlouho. Když se tomu tak stalo, šli jsme odnášet seno. Po chvilce to všechny omrzelo a šli si hrát na hromadu již odvezeného sena. Nakonec z těch co tahali, zbyl jenom Net, tedy já, Marek, Sika a Doubka neboli Tým superhrdinů. Pak následoval oběd a další práce, tentokrát výroba kůlů a spojek. Po tom co odešli Marek, Marián a Blesk odnášet ehm.. nepořádek a zasypávat díru v kuchyni, tak jsme začali jakoby víc pracovat. Čím to asi bude? Když jsme začali vařit večeři, začalo se smívat. Hráli jsme bezvadnou hru jménem „Kontakt“. Náhle přišel člen NASA se zprávou, že si s námi vedení chce dát schůzku. Bohužel nás Vendetta vypátrala a my museli od schůzky odprostit a jít spát. Další den jsme si uvařili špagety, zabalili si, poklidili okolo ohně a bivaků a vydali se směrem k autobusové zastávce. Tam jsme nasedli na autobus, ve kterém jsme byli svědky autonehody. Zip pohotově zavolal na 155 a tak jsme mohli v klidu na Rybníčku vystoupit, dát si pokřik a rozejít se.

Zapsal: Net