Datum | 14.-16. 5. 1993 |
---|---|
Trasa | Liberec – Varnsdorf – Rybniště – okolí Rybniště – Rybniště – Varnsdorf – Liberec |
Vedení | Vítek, Kiwi, Kondor, Muf, |
Mloci | Aleš, Mýval |
Tučňáci | Robin, Svišť, Zip, Šídlo, Fili |
Sešli jsme se v odpoledních hodinách na nádraží zničeni již z cesty na sraz. „A co teprve až vylezeme z vlaku, říkali všichni“. Když jsme však vystoupili ve Varnsdorfu z vlaku, nestalo se vůbec nic. Čekalo se totiž na spoj do Rybniště. I ten si k nám nakonec našel cestu a tak jsme jeli do Rybniště. Když jsme tam vystoupili, zahájili jsme výpravu pokřikem a vydali jsme se na pěší cestu. Asi po 2 km. chůze jsme došli k vytčenému cíli (srub). Vedle něj však stála Škodovka a vedle ní služební vůz policie. Tak bylo rozhodnuto, že zde spát nebudeme, ale najdeme si místo někde jinde. Hledali jsme to asi hodinu, až jsme konečně objevili posek, kde ulehli „bobani“ a o kus dál jsme utvořili ohniště a u něj jsme postavili přístřešek pro ostatní. Ráno jsme si uvařili snídani, sbalili jsme si, uhasili oheň a šli se podívat po okolí. Objevili jsme pneumatiky a protože nebylo co dělat, pouštěli jsme je ze svahu dolů. Po návratu k tábořišti jsme dělali sochy z měkkého pískovce a šlo se dál. Tentokrát byl cíl pevně stanoven a mezistanice také. Konečnou bylo místo mezi skalami, několik kilometrů od Chřibské a mezistanicí byla stará poustevna, kde jsme na chvíli složili svá utrmácená těla. Asi po hodinovém odpočinku jsme se vrátili k batohům, které jsme zanechali pod strží, na níž stála poustevna. Nyní jsme se vydali po silnici, zahráli jsme si fotbal a ze silnice jsme uhnuli Vítkovým způsobem: rovnou za nosem až se ztratíš. Díky Bohu jsme došli na konečnou pro tento den. Nalezli jsme příhodné místo a Kondor nám řekl, že se zde točila nějaká slavná česká pohádka. Která to byla už však nevěděl. Objevili jsme srub a rozhodli jsme se, že v něm přespíme. Něž se vedoucí vrátili z vesnice, kde byli pro vodu, hráli jsme hry. Pak jsme uvařili večeři a po chvilce kecání bylo slyšet jen spokojené podřimování spáčů. Třetí den jsme se nasnídali a patřičně uklidili tábořiště. Poté co jsme se sbalili jsme se vydali k „Cipískovi Je to malá skála, na kterou vede obrovská škála cest. Od těch nejlehčích až po ty nejtěžší. Dolů však vede ještě o jednu cestu navíc. Těsně u skály totiž stojí strom. Všude kolem také rostou stromy, ale ty mají alespoň větvičky. Odtud jsme již bez přestávky došli až do Chřibské, kde jsme si na náměstí odpočinuli, nasvačili se a dali si zmrzlinu. Pak jsme se opět zvedli a vydali se po dlážděné a posléze po polní cestě do Rybniště. Když jsme tam za všeobecného nadšení dorazili, „dopadli jsme jen na nádražní lavičku a chvíli jsme odpočívali. Když nás to přešlo, šli jsme si zahrát fotbal a pak už honem do vlaku do Varnsdorfu. Zde jsme přesedli a jeli jsme až do Liberce.
Zapsal: Mýval