Trojdenka

Na tuto výpravu jsme se sešli v pátek v 17:00 v Lidových sadech. Ač všichni ze svých každodenních povinností ve škole jsme se vydali na namáhavý výstup vzhůru do hor. Cesu k Mlýnovému kříži, potom do Rudolfova a ke srubu na Black River, jsme zvládali. Následovalo zasloužené jídlo a spánek. Ráno nás probudilo sluníčko, i když pouze velmi nesměle vykukující z mraků. Po vydatné snídani jsme se vydali na stejně vydatnou pouť horami. Ostatně posuďte sami: Z Black River příjemnou cestou vzhůru na Milíř, potom po hřebeni a přes údolí Chrastavského potoka na Brdo a Kanadké velvyslanectví. Tam jsme potkali nějaké trampy, kteří nás zvali, abychom u nich přenocovali. Den se však chýlil teprve k poledni a proto jsme neodolali volání dálek a šli jsme dál. Prohlédli jsme si chatu na Vřesovišti a posléze na Poledníku. První byla opuštěná a pečlivě zamčená a druhá pro změnu odemčená, ale po střechu narvaná roverama ze střediska Stopa. Ač notně unaven, vydali jsme se na další cestu vyhledat sobě přístřeší, neboť obloha dávala jasně najevo, že noc nebude právě moc hezká. Z Poledníku na Srázy a potom na Viničnou cestu není moc daleko. Přesto se některým z nás zdála téměř nekonečná. Ale všechno zlé na konec se obrací v dobré. Z Viničné už to bylo co by kamenem dohodil na Grand Effenbergera – obydlený bunkr z 2. světové války nedaleko Effenbergerova kříše (od toho náš název). Rychle jsme se najedli a hups do spacáků. V noci se ukázalo, že vyhledat sobě přístřeší bylo rozhodující, protože asi od desíti hodin až do rána sice slabě, ale vytrvale pršelo. Spali jsme poměrně dlouho, asi do půl desáté. Rodičům slíbili, že se vrátíme brzy, takže jsme se stihli jenom nasnídat a urychleně vyrazit do Oldřichova na vlak.

Zapsal: Luck