Výprava do země Telperien

Tato výprava měla být původně pod vedením rádců. Bohužel to byl omyl. Měla to být normální výprava a nějak se s nepočítalo. Ale i přesto jsme se sešli v sobotu ráno s dosti hojném počtu, včetně Bobra a Honzy. Počasí zatím nasvědčovalo tomu, že nebudeme muset vytahovat pláštěnky ani boty do vysokého sněhu. Cesta autobusem proběhla celkem poklidně, i přes to, že se pan řidič ráno asi špatně vyspal a prudil s tím, že některým z nás už bylo patnáct. No, i přes tuto drobnou komplikaci jsme se přeci jen dostali do Rynoltic, odkud jsme pokračovali pěšky směrem k Pekařovu kříži. Po chvíli jsme se měli rozdělit na: 1 kouzelníka, 3 lučištníky a 2 rytíře. Kouzelník měl prozatím bezvýznamnou roli. Lučištníci byli ozbrojeni papírovými koulemi a rytíři koulí na gumě. Kouzelníkům byl dám plášť, který na sobě museli mít po celou dobu cesty. Kouzelníky jsme museli kousek cesty přenést a pak mu zazpívat koledu, aby nabyl magické síly. Kousek dále lučištníci museli házet papírovými koulemi po spínači, který nám měl přehradit cestu přes propast. Spínač ani jednou nebyl zasažen, a proto se raději sepnul sám a následně utekl (raději). Za propastí museli rytíři z obou družin proti sobě bojovat. Vzhledem k nevyrovnanosti sil, se bojovalo jen mezi rytíři v družině. Pak jsme dostali úkol se „po družinách“ dostat k Pekařovu kříži, ke kterému jsme dorazili zanedlouho poté co jsme vystoupali kopec. Zde jsme si dali malou svačinku, prohlédli si kříž na stromě a pokračovali dál. Dostali jsme družinovou vlajku, kterou jsme měli přivázat na kouzelníkovu hůlku a poté nacvičit rituál. Po nacvičení jsme se seřadili podle hodností atd. a šli kus cesty bez jediného slova. Tento úkol byl obzvláště obtížný… Potom se chvíli nic nedělo až najednou nám bylo sděleno abychom poslali kouzelníka v vlajkou někam stranou a ostatní ať vytáhnou svoje „zbraně“ a ať se snaží sestřelit kouzelníka druhé družiny. Kouzelník měl ale výhodu v tom, že mohl nepřátele „zmrazit.“ Pokud jsme byli zasaženi, museli jsme se jít oživit ke svému kouzelníkovi. Hra byla velmi zajímavá a občas i náročná, zvlášť když měli kouzelníci ještě ke všemu 3 životy. Na konci hry nebylo možno určit přesného vítěze, ale podle dohadů a počtu lidí v družinách to spíše vypadalo na Tučňáky. Po této zajímavé hře jsme již neměli moc času nazbyt, a proto jsme urychleně zamířili k našemu cíli a tím byly Bílé kameny. Zde jsme museli provést svůj rituál, aby se otevřel poklad, který byl někde na vrcholku. Rádci byli pověřeni se podívat, zda-li se poklad skutečně otevřel a je ochoten vydat nám svoje poklady. Samozřejmě se vše povedlo a my získali nějaké ty sušenky a bonbony. Pak jsme honem spěchali k nedaleké silnici, odkud nás měl odvézt autobus do Liberce. Bohužel jsme měli smůlu na stejného řidiče autobusu jako ráno. Tentokrát měl problém s našima špinavýma botama a že jsme celý špinavý atd. No prostě hovád. I tak jsme se do autobusu dostali a i přes výslovný zákaz jsme si sedli na sedačky. Na autobusovém nádraží jsme si dali nástup, byly nám rozdány Mustangy a výpravu jsme zakončili pokřikem a závěrečnou fotkou.

Zapsal: Klíšťák