Loupežnický vrch

Když jsme se kolem osmé hodiny ráno sešli na nádraží ČD, bylo opravdu krásně a toto počasí nám vydrželo celý den. Sešlo se nás celkem čtrnáct a to: Zip, Svišť, Pavouk, Křižák, Králík, Balvan, Mrkef, J.R., Miloš, Hugo, Lišák, Slávek, Matěj a Pepino. A všichni jsme vyrazili vlakem do Lvové. Odtuď jsme se dali na Popovu skálu a cestou jsme hráli naši oblíbenou hru \“skryj se\“. Ta spočívá v tom, že kdykoliv při cestě může vedoucí říct \“skryj se\“ a úkolem ostatních je se do deseti vteřin schovat, tak, aby nebyl vidět z cesty. Kousek za vesničkou Polesí jsme rozdělali ohně a opekli si na nich každý co chtěl, tedy spíš to, co měl. Dole si můžete prohlédnout fotku na které můžete vidět družinu Tučňáků jak stojí u svého ohně. Asi jeden kilometr před Popovou skálou jsme objevili betonové trubky a tak jsme jich hned využili a vyhlásili jsme soutěž. Ta spočívala v tom, že každá družina měla co nejrychleji prolézt touto trubkou a kdo byl rychlejší, ten samozřejmě vyhrál. O něco málo níže máte i fotku z této taškařice. Poté jsme již opravdu dorazili na Popovu skálu, kde byl krásný výhled a tak jsme toho využili a úkolem každé družiny bylo odvysílat morseovkou zprávu zbytku družiny, kteří čekali pod skálou. Zde jsme se také naobědvali a prozkoumali zajímavé skalní bludiště pod Popovou skálou. Protože bylo už docela dost hodin vyrazili jsme směrem k Hrádku nad Nisou. Cestou jsme ještě zvládli si zahrát hru škatulata a každý měl za úkol odhadnou bez hodinek čas deset minut. Těsně před Hrádkem nad Nisou jsme se ještě stavili na vojenské střelnici, kde jsme si každý nabrali nějakou tu vystřelenou patronu, a pak jsme se již přesunuli na nádraží a odjeli jsme vlakem zpět do Liberce.

Zapsal: Zip