Velikonoční výprava

Tentokrát se velikonoce konaly na „Selešce“ nedaleko „Hvozdu“, které se také říká hájovna „U Šestky“ nebo „Na Šestce“. Již v pátek 9.4. jsme se sešli na nádraží a odjeli do Lvové a odtud hurá na Selešku. Když jsme se zde konečně ocitli a zabydleli se, sešli jsme se dole v jídelně a rozdělili si služby na vaření. Pak jsme šli ven a zahráli jsme si fotbal. Ještě tento den večer jsme měli noční hru, která byla velice jednoduchá. Podél asfaltové silnice byly rozmístěny různě barevné papírky (čím menší a tmavší, tím za něj bylo více bodů). Všichni naráz vyrazili ze Selešky a sbírali ty lístečky. Vítězem se stal ten, kdo měl nejvíce bodů. Hra skončila ve 22:15, ale spát se šlo mezi 24:00 – 2:00. Následující den ráno nás Vítek vytáhl již v 8:00 ze spacáků a v 8:15 jsme již klusali lesem. (Vítek byl pak týden nemocný a program za něj dělal Muf a Aleš). Po této rozcvičce jsme se nasnídali a šli jsme opět ven. Nyní každá ze čtyř družinek dostala hrníček, každý si vzal lžíci a museli jsme jej co nejdříve naplnit vodou, aby byl vrchovatý. První byly Mloci a tak jsme se urychleně přesunuli k mapě a našli zadanou kótu. Za kalhoty jsme si pak zastrčili šátky jako ocasy a vydali jsme se na cestu. Vedl nás Kocour a my jsme šlapali za ním. Vylezli jsme na první kopec, který jsme uviděli a na něm skutečně stála velká signalizační vlajka, kterou jsme měli dostat na věž stojící vedle Selešky. Snažili jsme se Selešku co nejvíce obejít, abychom k ní přišli zezadu. Asi po dvou hodinách cesty jsme konečně spatřili chatu. Nikdo však nehlídal! Všichni stáli ve frontě na oběd. Byly totiž řízky s bramborovým salátem. A tak jsme vyhráli. Odpoledne jsme si udělali menší výlet na „Oberwergery“ (omluvte mě je-li to jméno špatně napsané ale německy neumím), což jsou zajímavé skalní útvary. Když jsme se kolem páté vrátili, nasvačili jsme se a opět si zahráli fotbal. Večer nás pak čekala cesta odvahy po „světluškách“ (=blikající dioda). Pokladem byly bonbóny. V neděli 11.4 jsme vstávali v 8:00, ale dnes bez rozcvičky. Po snídani již byla připravena další hra. Byly vybrány náhodné dvojice, vždy jeden mladší a jeden starší. Středy obou hracích ploch byly od sebe dostatečně vzdálené a každý z dvojice vybíhal vždy od svého středu k místu poloh určené azimutem, který hráči vždy u středu naměřili a vzdáleností číslem určujícím počet kroků. Na daném místě hráč nalezl kartičku s číslem určujícím počet kroků. Na daném místě hráč nalezl kartičku s číslem označujícím pořadí, na lístku napsané slabiky v celkové zprávě. Tímto způsobem oba hráči získali vždy kompletní zprávu o umístění mapky, na níž byla zakreslena cesta k pokladu. Ten byl v jídelně na Selešcea bylo jím pro každého jedno kiwi. Odpoledne náš Špunt naučil plést pomlázky a jako vždy jsme si zahráli fotbal. Kolem 18:00 se Aleš a Muf sbalili a odjeli do Liberce. Celé pondělí se uklízela chata a Mýval si při tom zablokoval záda tak, že mu batoh museli odnést ostatní. Když bylo vše uklizeno (tedy asi v 10:30), tak jsme konečně opustili Selešku a ve 14:00 jsme se v Liberci rozloučili.

Zapsal: Aleš