Příspěvek k této výpravě od Marvina:
To bylo moc príma. Co se mi líbilo: stopování, snímání otisků, večírek,střílení,koupání v bazénu a maskování. Co se mi nelíbilo: že mi Roxsidy a spol.dělali pupendo, a že byla při mytí venku studená voda.

Příspěvek k této výpravě od Lucka:
Ano, ti kdo zažili a kdo si ještě pamatují Jarňasy 2009, tak se mnou jistě souhlasí, že to byla jedna - nemohu říct z nejlepších, to by mě asi někteří utloukli, ale rozhodně z nejpozoruhodnějších výprav, jakých se měli tu čest účastnit. No a ti kdo si ji už nepamatují, a ty asi utluču já, nebo ti, kdo ji promeškali, což je věčná škoda, je tu tento příspěvek do kroniky, který jim alespoň trošičku přiblíží, co se na nich dělo. Můžu vám říct, celá ta výprava byla zvláštní už od samého začátku. Sotvaže jsme se stačili s holkama sejín na Fügnerce, tak se k nám nachomejtnul nějakej divnej chlápek. Vypadal dosti přepadle a vnucoval nám nejakej HDD(harddisk pro ty nechápavější). Říkal, že si ho u nás jenom uschová a že si pro něj brzo zase příjde. Samozřejmně se nám ho nějak extra brán nechtělo, vždyť co víte, co na něj je, ještě by nás s ním chytla policie a co my pak, ale nakonec jsme jeho žádosti vyhověli a HDD přebrali. Víprava pokračovala naprosto ničím nerušena dále. Nasedli jsme na tramvaj, která nás odvezla no Jablonce, kde jsme hurá na bus, který nás odvezl až do Harrachova, kde byla připravena naše chata. Musím přiznat, že výstup byl prošičku nesnadný. Chata byla na kopci a ješte k tomu nas sjezdovkou, takže jediná možnost byla trmácet se nahoru skrz nějaké stromečky pokaždé, když jsme chtěli nahoru. A věřte nebo ne, a ty co tam byli mi dají za pravdu, že jo Clouí, že vyjít ten kopec s krosnou na zadech je úkol přinejmenším nesnadný. Holky to měli ještě o to těžší, že si s sebou z nepochopitelných důvodů vzali běžky. ;-) Avšak nás starší klučičí bobany hned po výstupu zastihla drtivá rána. Bylo potřeba vynést do chalupy zásoby jídla na celý týden pro přinejmeším 30 hladových krčků a krků. Naštěstí bylo jídla v přepravkách, takže stačilo několik výstupů a bylo hotovo. Sotvaže jsme se stačili ubytovat a tak nějak jsme začali vybalovat věci, tak jsme byli svoláni do společenské místnosti. Tan jsme se znovu setkali s oním přepadle vypadajícím mladíkem, kterého jsme potkali na Fügnerce v Liberci a který nám předal ten tajuplný HDD. Musím přiznat, že byl poněkud sklamaný, když zjistil, že jsme jeho apel na to, abychom HDD nespouštěli z očí, nevzali tak vážně a musili jsme pro něj dojít nahoru do pokoje. Pak si ten HDD od nás vzal, poděkoval rozloučil se a odešel. Taková nevychovanost, tak mi mu pohlídáme HDD a on se ani neodvděčí, chtěli jsme si říct, ale dříve, než to vůbec nekoho stihlo napadnout, tak jsme uslyšeli výstřely. Jenže co teď? Jsme jenom banda dětí, co bychom si počli s ozbrojeným útočníkem? Avšak něž jsme se stačili dohodnout o našem dalším postupu, rozrazila naše dveře policie. Věřte stálo to dost námahy vysvětlit, že s těmi výstřely nemáme nic společného, a naše vymlouvací schopnosti byli dokonce tak veliké, že jsme od detektiva zjistili, že onen přepadle vypadající muž byl policejním agentem v přestrojení, a dokonce se nám detektiva podařilo přesvědčit, aby nás zapojil do vyšetřování. Toho se ovšem nemůže zúčastni jen tak někdo, a proto jsme byli nuceni nastoupit na policejní akademii, kde jsme se měli stát všichni plnohodnotnými detektivy.