Rok se s rokem sešel a nás čekala poslední výprava v roce, a sice Vánoční výprava. Letos poprvé (od doby, co si pamatuju) jsme jeli na výpravu společně s holčičím oddílem. Už podle lístečku se dala odvodit jistá souvislost tématu s Kokosy na sněhu a po příjezdu to už bylo jasné. Stali jsme se bobovými družstvy reprezentujícími své státy na olympiádě. Sic nás ve čtvrtek přijelo jen deset bobanů, ale to nebránilo rozdělení na dvě družstva. A to zženštilí pod vedením Káji a ošliví pod vedením Lucka. V těchto pětičlenných týmech byly jasně rozděleny pozice-řidič, který řídil bob, první běžec, který měl za úkol bob co nejvíce zrychli při rozběhu, navigující navigátor, druhý běžec a při potřebě brzdící brzdař. Po vyzkoušení našich pozic v bobu a po velmi náročné fyzické průpravě, konečně nastal páteční podvečer a s ním i čas příjezdu dalších dvanácti bobistů. Což nás ovšem donutilo přerozdělit lidi a vytvořit další dvě bobová družstva. Další den probýhal poklidně v duchu vánočních zvyků, i když stojí za zmínku dokonalá hra vymyšlená na zkrácení dlouhé chvíle při výrobě řetězů. Po klasifikaci Káji jako holky, jsme byli rozděleni do dvou jedenáctičlenných skupin a la kluci versus holky. Úkolem každého kluka i holky bylo vytvořit inzerát do novin do rubriky: "Hledám pratnera/ku". Tyto inzeráty byly mezi jednotlivými navzájem izolovanými skupinami vyměněny, a pak už to bylo prosté. Kluci si měli sbalit partnerku, dámy partnera na štědrovečerní hostinu. A to se u většiny (překvapivě starších) členů povedlo hned napoprvé. Některým až napodruhé a některým vůbec (že jo Kájo). Takovým smolařům/kám musel/a být partner/ka přidělen/a. Po poklidné sobotní večeři jsme se všichni nedočkavě vydali pro dárky... ...a že jich byla plné krabice... V neděli už jen zbývalo vyrazit na bobovou dráhu a na olympiádě obsadit první čtyři místa, a pak zase rychle zpátky domů k rodinám.