DEN 1.
Sraz byl 29.9. na ČD v 14:15. Z Liberce jsme dojeli do Březiny, odkud jsme se ihned vydali do Olšiny. Tam jsme se zastavili poté, co jsme došli k místnímu hřišti, kde si hrál párek místních kluků s míčem. Roxtidy neváhal a šel se jich zeptat na hru. Neměli na výběr - bylo nás víc. Až příliš brzy unaveni z fotbalu jsme se líným tempem sunuli dál. Cesta vedla do kopce a mi se časem znovu zastavili. V tu chvíli Lišák, jakožto vedoucí celé výpravy, využil situace a zasvětil nás do úkolu, kvůli kterému jsme se sem vydali - zjistit, jestli žijí na Zemi mimozemšťané. Prvním místem, kde jsme měli dělat průzkum, byly Drábské světničky, což je takové "skalní město". Ukázalo se, že budeme o vybraných místech točit reportáže. První reportáž si za tučňáky vybral Kája a za mloky Opina s Klíšťákem (krycí jména Op a Klí). Dále jsme vyrazili na místo zvané Hrada, kde jsme se usadili, udělali večeři a šli na kutě.

DEN 2.
Ráno byla nečekaná rozcvička. Naštěstí nic strašného. Házeli jsme si s létajícím talířem a sem tam jsme spadli na zem. Po rozcvičce jsme se najedli a šli natočit reportáž o Hradě. Tentokrát to na sebe vzali Tomáš0 a Šíp (musím říci, že se jim to moc povedlo) a zase jsme šli o dům dál v naší cestě směr Mužský. Vzali jsme to zpět tou samou cestou jako jsme přišli a pokračovali přes Krásnou vyhlídku až na vrchol Mužský, kde se udělali další dvě kvalitní reportáže a dala se sváča. Po chvíli chůze jsme se dostali na silnici a cesta se stala příjemnější (mimo jiné také díky jabloním vedle silnice). Nabrali jsme směr Valečov, kde nás čekalo malé překvapení. Radar! A Zubáč. A hned nás „vyhnali“ na prohlídku Valečova, která byla velice zajímavá. Přistoupil k nám takový zarostlý muž středního věku, na sobě kovbojský oblek nebo něco podobného a začal vyprávět o zřícenině. To co nám sdělil bych si nezapamatoval ani za měsíce neustálého čtení, natož přednesl. Úžasný pán! Provedl nás po celém Valečově a my se s úžasem na tváři vyhrnuli z východu. Naše reportáže se tentokrát moc nepovedli, ale co se dalo dělat. Radar nám hned po reportážích oznámil, že se nás snaží zastavit ruské vojsko a proto jsme se rychle přesouvali dál s imaginárními Rusáky v zádech. Přes vesničku Zápudov → vrchol Obětní kámen na Smrkovci → a studánku Hrdinku (bůh ví co tak skvělého dokázala), kde jsme se rozdělili na družiny a byli jsme zavedeni na neznámé místo. Odtud jsme se museli dostat přes Branžež na Kurandov. Obě družiny se ihned zorientovali a na Kurandově byli za chvíli(hlavně Tučňáci to udělali skvěle). Hned jak jsme se na místě setkali (tedy Tučňáci a Mloci) napadlo nás - co kdybychom se vedení schovali? Nápad to byl dobrý, ale měl menší vadu. Vedení odešlo na protilehlý kopec a mi jak trotlové vyhlíželi, kdy už přijdou. Já jako trotlí vůdce koukal na jakousi osobu na druhém kopci, která tam lámala nějaké klacky. Ta osoba, jak se později ukázalo, byl Radar. Slovem později myslím za 1hodinu a 30 minut. To jsme asi zeslonili(jako zkonit, ale mnohem mnohem víc). Kolem 6. hodiny jsme se tedy přesunuli někam do lesa poblíž rybníka Komárov a tam jsme se chtěli usadit. Jenže co čert nechtěl! Tam co jsme přišli už byl jakýsi tábor. No nic. Co víc říct než jen – smůla. Tak jsme šli o kus dál a zase o kus dál a taky o kus dál a tam jsme se usadili. Vypadalo to, že bude poklidný večer, ale hned po večeři na nás vystartoval ze tmy Radar. „Rusové! Za patnáct minut jsou tady! Musíme si pospíšit!“ Tak jsme si pospíšili. Do patnácti minut jsme si zabalili a vyrazili rychlým krokem pryč. Po hodince chůze a Bobrového „Tvůj dědek!“ jsme došli k převisu poblíž Černé Louže. Tam jsme si konečně dali dobrou noc a spali a spali.

3.DEN
A dobře se vyspali. Radar s Lišákem došli pro vodu, a když přišli, zase jsme pokračovali. Tentokrát už na poslední reportáž na místo zvané Hynšta. Celý den bylo sychravé počasí a tak se šlo podstatně hůř. I nálada podstatně klesla. Každopádně jsme museli jít dál. Na Hynště jsme se usadili do listí a „připravili“ další reportáž. Mloci pokračovali ve stylu Klí a Op a za Tučňáky to tentokrát vzal Roxtidy a s ním Kryton a Tomáš1 jako jeho hosti. Dál už se nic moc zajímavého nedělo, a tak jsme přes Příhrazy pokračovali do Březiny, kde jsme sedli na vlak a hurá domů.