Ráno jsme se sešli na nádraží v Liberci kolem osmé hodiny dopoledne a vlakem vyjeli do německého Zittau, česky Žitavy. V Žitavě jsme se vymotali z nádraží a našli stanici parní úzkorozchodné železnice. Na tuto stanici k nám přisupěla, spolu se syčením a kouřením, krásná parní lokomotiva, táhnoucí několik vagonů. Poté, co jsme se do těchto vagonů naskládali, mohla se celá souprava rozjet směrem ke vsi Kurort Oybin, nad kterou se tyčí pozůstatky hradu Oybin. Na nádražíčku v Kurort Oybinu jsme se chvilku zdrželi a pořádně si ho prohlédli. Když jsme se vynadívali na tu nádheru, vyrazili jsme po cestě na hrad, která vedla do kopce. Před vstupem do hradu jsme každý musel zaplatit a projít turniketem. Uvnitř jsme si dali svačinu, prohlédli historické zbraně, pokochali se výhledem po okolí a pohledem na zbytky hradu. Pochod dolů jsme si ulehčili tím, že velkou část cesty jsme sjeli po zábradlí. Dole jsme si na chvilinku sedli a pak se vydali do zpět do vlasti, po svých. Cestou jsme se zastavili u jakéhosi rybníku a pokoušeli se, docela i úspěšně, házet žabky. Poté jsme došli na nádraží a odjeli domů.