Z jara se nám pomalu stávalo léto a proto jsme toho museli využít a vyjet si někam na víkend do přírody. Sešli jsme se v pátek v 15:15 na nádraží ČD v počtu pouze 7 bobanů. Tentokrát se stala změna – na výpravě nebyl Zip ani Kim, nýbrž Jack. Zip přijel jenom na noc z pátka na sobotu. Jeli jsme vlakem do České Lípy, kde jsme museli asi hodinu čekat na přípoj do Nového Boru. Když jsme se zvedli na nádraží v České Lípě z laviček a šli k vlaku do Nového Boru, ozvalo se hlášení, že náš vlak má zpoždění 20 minut. Tak jsme si zase šli sednout. Nakonec měl vlak více než třičtvrtěhodinové zpoždění a jel jednom jeden vagón, ve kterém bylo strašně moc lidí. Takže byl docela zázrak, že jsme vůbec v Novém Boru vystoupili. Počasí se bohužel pořád zhoršovalo a když jsme vyšli od nádraží, začalo i pršet. Dnes jsme měli namířeno do Sloupu v Čechách a přespat v Samuelově jeskyni, ležící nedaleko Sloupu. Když jsme tam došli, ubytovali jsme se v dosti malém obytném prostoru. Pak jsme šli na dřevo, (kterého v okolí zrovna moc nebylo) a rozdělali oheň. Skoro každý si k večeři opekl buřta. A jelikož už nebylo co na práci, šli jsme si lehnout. Jenom Jack s Bobrem museli jít naproti Zipovi, který se někde ztratil. V sobotu ráno jsme vstali docela pozdě. Až v půl desáté. Museli jsme absolvovat malou rozcvičku a pak jsme museli jít znovu na dřevo. Zipa včera našli a dokonce se přijel podívat Krab s Chechtou. Rozdělali jsme oheň a začali vařit snídaně. Tučňáci tentokrát dělali neobvyklou věc – krupičku, která se nám nakonec docela povedla. Pak jsme se šli podívat na vyhlídky a pak jsme si museli zabalit a vyrazili jsme na hrad Sloup. Na Sloupu jsme si vše pořádně prohlédli. Samozřejmě, že bez blbostí by se to neobešlo – Roxtidy chtěl vytahovat peníze ze staré studny a pak Cvrček zapálil v jedné místnosti svíčky. Ale také jsme tam našli jakýsi papír, na kterém bylo napsáno, abychom se vydali po žluté. Když jsme opustili hrad, sedli jsme si a naobědvali se. Poté jsme se vydali po žluté. Cestou jsme potkali jakéhosi člověka, který byl oděný v černém plášti a řekl nám, že jsme se právě něčím nakazili a, že abychom se vyléčili musíme se napít vody ze Svatého Grálu. Pak nám řekl hádanku, na kterou jsme museli odpovědět. Samozřejmě jsme potřebovali nějakou nápovědu a tak nám je za nějaké úkoly dal. Když jsme věděli odpověď, měli jsme se přesunout dále, kde na nás budou čekat nějací lidé, kteří by nám mohli říct, kde se Svatý grál nachází. A těmto lidem jsme tu odpověď měli říct. Tak jsme vyšli. Šli jsme lesem k nějaké kapli a pak se napojili na silnici. Kousek od silnice na nás čekal další. Řekl nám, že chce abychom uspořádali rytířské souboje. Spočívalo to v tom, že si jeden vlezl druhému na ramena a to samé udělala i druhá dvojce a ty spolu navzájem bojovali o to, kdo dřív spadne. Nakonec nám za odměnu řekl, kde rozházel svoje nepotřebné peníze, které jsme následně sesbírali. Pak jsme pokračovali do Svitavy. Cestou nám opět začalo pršet a to i přesto, že bylo zatím docela hezky. Přešli jsme Svitavu a došli jsme k jedné jeskyni, ve které jsme měli přespat. Byla velmi velká, ale pískovcová, takže jsme měli písek až za ušima. Postavili jsme stany, rozdělali oheň a šli vařit večeři – kolínka s kečupem. Když jsme se všichni najedli, potkali jsme dalšího člověka zahaleného v černém plášti, který nám byl ochoten prozradit, kde Svatý grál najdeme. Ovšem nám to samozřejmě nechtě říci zadarmo a tak jsme museli plnit různé úkoly – zapamatovat si dlouhý text a přepsat ho, vyluštit zašifrovanou báseň, přečít špatně čitelný text, přetahovat se atd. Když jsme vše splnili, vydali jsme se průchodovou chodbou, kde byl Svatý Grál. Samozřejmě jsme ho našli. Byla to nádoba, ve které bylo něco co nás mělo zbavit nakažení a zároveň jsme se měli stát nesmrtelnými. Každý musel přečíst zaklínadlo a pak se napít ze Svatého Grálu. Byl to trochu humus – přesolená voda. Pak jsme se vrátili a šli jsme si lehnout. V neděli ráno jsme se probudili a stále ještě pršelo. I tak jsme ale museli jít na dřevo, které skoro nikde v okolí jeskyně vůbec nebylo. Nakonec jsme přeci jenom něco sehnali. Pak jsme museli dojít pro vodu, abychom si mohli uvařit. Vodu nám dal nějaký pán, který měl barák nedaleko naší jeskyně. Když jsme donesli vodu, rozdělali jsme oheň a začali vařit snídani – rýži s konzervou. Té rýže jsme udělali trochu moc a tak jsme museli nějakou vyhodit. Po snídani jsme si zabalili, složili a uklidili stany a začali pálit odpad. Nakonec jsme přeci jen musei nějaký odpad vzít s sebou. Mezitím co jsme balili se venku udělalo hezky a začalo být dokonce vedro. Abychom stihli vlak do Liberce,museli jsme být v Brništi v 15:00 nejpozději. Vzhledem k tomu, že jsme vyšli něco po dvanácté, měli jsme ještě dost času na to, abychom si prohlédli jednu rozlehlou jeskyni. Pak jsme šli do Velenic, kde jsme si zahráli házenou a fotbal s tenisovým míčkem. Když jsme dorazili do Brniště, byli jsme docela vysušení, protože bylo fakt vedro. Naštěstí nám na nádraží dali vodu. Nakonec jsme na nádraží snědli 6 čínských polévek. Pak jsme nastoupili do vlaku, který nás dovezl na liberecké nádraží, kde jsme si dali nástup a výpravu zakončili pořádným pokřikem, pro kterém se na nás otáčeli všichni kolem.