Konečně se po tak dlouhé zimě udělalo pěkně a proto jsme toho využili a vydali jsme se na okraj Českého ráje. Sešli jsme se na nádraží ČD v dosti ostudném počtu. Bobanů bylo jen 5. Nasedli jsme do vlaku a dojeli jsme do Turnova. Před nádražím jsme si dali nástup a pak jsme se přesunuli k velké mapě Českého ráje. Uspořádali jsme malou soutěž, kdo první najde určené místo. Pak jsme se vydali na cestu. Cesta Turnovem byla trochu zdlouhavá, ale nakonec jsme se přeci jenom dostali na okraj Turnova, kde začínal les. Vydali jsme se po značené cestě do Dolánek. Ještě před tím, než jsme tam došli, jsme se zastavili na jednom „hřišti“, kde byly i houpačky apod. Tady jsme si zahráli hru, která družina vydrží déle vymýšlet různé večerníčky nebo pohádky. Vyhráli Mloci. Pak Lišák vytáhl míč na ragby ale s tímto míčem jsme si zahráli něco jiného než ragby. Nejdříve jsme se trochu rozcvičili tím, že jsme si zkoušeli míč správně házet a také jsme se jej pokoušeli chytat. Některým to šlo dobře, některým hůře. Pak jsme se rozdělili na družiny a přidali se k nám i roveři, kteří se společně s vedením houpali na houpačkách. Hra spočívala v tom, že jsme si mohli v týmu přihrávat míč, ale ten kdo míč měl se nesměl hýbat ale mohl vybíjet členy druhého týmu nebo přihrát spoluhráči. Když jsme si dost zahráli, museli jsme jít dále. Šli jsme přes Dolánky a pak jsme pokračovali na Drábovnu. cesto jsme si zahráli pohádkovou hru o Krtečkovi. Jedna družina byla na cestě a druhá se snažila přes cestu přeběhnout s danou věcí, která byla potřeba pro výrobu krtkových kalhot. Když jsme si zahráli, šli jsme dále. Když jsme dorazili na Drábovnu, kochali jsme se pohledem do krajiny. Také jsme nahoře na vyhlídce udělali společnou fotku, která podle Zipa přijde do oddílového kalendáře. Pak jsme v lese udali přestávku, kde jsme si zahráli další pohádkovou hru. Tentokrát jsme si zahráli na Bořka stavitele. Každá družina musela postavit most z přírodního materiálu, přes určené místo. Stavba se každé družině podle odborné komise povedla natolik, že nebylo možné posoudit, která stavba je lepší. Byla ale škoda, že nás na tuto hru bylo tak málo. Mezitím se vedení a roverstvo bavilo tím, že sbírali a pak po sobě házeli různé věci. Pak jsme se vydali na Malou Skálu. Ještě před malou skálou Zip nasbíral nějaké kytičky a my jsme museli poznat jak se jmenují. Když jsme došli na nádraží, museli jsme chvíli čekat, protože jsme tam přišli moc brzy. Když vlak konečně přijel, nasedli jsme do něj a dovel nás do Liberce. Na nádraží jsme jako obvykle udělali nástup, dostali jsme Mustangy, dali jsme si pokřik a jako obvykle nás Zip musel společně vyfotit. Pak byl rozchod.