Sraz jsme měli v osm hodin u libereckého bazénu. Hodné paní šatnářky nám věnovaly společnou šatnu. No, úplně to tam nevonělo, ale alespoň jsme byli rychle převlečeni. V bazénu jsme utvořili tříčlenné skupinky a v těch jsme potom plavali. Užili jsme si spoustu legrace (závody v tobogánu, hra na babu v divoké řece, hopsání v jeskyni aj.). Když jsme se dostatečně vyřádili, přišla na řadu dobrá pizza v tamní pizzerii. Poté jsme museli spěchat do klubovny, abychom všem ukázali, co jsme zase suprového nacvičili. Letošní MRŠ (pro neznalé- Mustang Road Show- soutěž ve které se jednotlivé oddíly předhánějí ve své hudební produkci, často doplněné i hereckým doprovodem) byl pořádán ve filmovém duchu. Nechyběl tam správný profesionální režisér, klapka, skvělí průvodci hudební show, ani dokonalá nápověda, která vždy věděla, kdy má obecenstvo tleskat, smát se, či pískat. Každý z publika a z poroty obdržel hlasovací lístek, podle něhož se na konci vyhodnotila nejlepší kapela. Naše skupina (Brutus revival) se představila s písněmi \\\\\\\"Pojď tančit\\\\\\\", \\\\\\\"Umělci s vnady\\\\\\\" a jako vrchol byla píseň \\\\\\\"Somráci\\\\\\\" doplněná dokonalým živým klipem. Po Kimově skvělé kytarové produkci, Pavoukových bicích a po našem, takřka sborovém, zpěvu, neměla porota jinou možnost, než (jak už bývá tradicí) nás zvolit skupinou roku a píseň \\\\\\\"Somráci\\\\\\\" písní roku. Obdrželi jsme veliký dort a čokoládu o které jsme se spravedlivě rozdělili. Když všechny skupiny po obrovské námaze zazpívaly své písničky, režisér všechny rozsekal hláškou: \\\\\\\"Tak jste si to vyzkoušeli a za deset minut jedeme na ostro!\\\\\\\"