Blížily se Vánoce a nám zbývala poslední klasická výprava. Další normální, chodící výprava nás čeká až na jaře. A tak jsme se rozhodli, že vyrazíme na místo, kde jo již trochu známe a to na protrženou přehradu. Ráno se nás sice na nádraží mnoho nesešlo (Zip, Pavouk, Kim, Akéla, Křižák, Opic, Mamut a Šíp), ale to nevadilo a stejně jsme vyrazili za naším cílem. Vláček nás dovezl až do Josefova dolu, odkud jsme se vydali již po svých na Mariánskohorské boudy. Zde jsme si dali malou svačinku a při té příležitosti jsme si ozkoušeli při různých gymnastických cvicích naši ohebnost. Již jsme skoro odcházeli, ale v tom Zip nalezl rovný klacek a vymyslel si, že přes něj musí každý přeskočit, aniž by ho pustil. Musím říci, že ne všem se to tak ú plně povedlo. Další cesta nás vedla na protrženou přehradu. Po cestě jsme si však ještě vyzkoušeli, jak jsme na tom s odhadem času, zdravovědou a stopováním. Když jsme dorazili na protrženou přehradu, protrénovali jsme se v morseovce a hledání dobrého tábořiště a o kousek dále jsme nalezli skvělou ledovou klouzačku, které jsme okamžitě využili. A po další hře (útěk z vězené) jsme se vydali na další cestu směrem do Desné. Po cestě jsme ještě stihli několik her a ani jsme se nenadáli a už jsme byli u nádraží. Zde jsme ještě objevili složené odpadní trubky a tak jsme nezaváhali ani chvilku a využili jsme jich jako skvělou prolézačku. Vlak jsme stihli bez problémů a ani samotný vlak neměl žádné zpoždění (což není při našich výpravách normální) a brzy jsme dojeli do Liberce. Zde jsme se rozloučili pokřikem Mustangů a rozešli jsme se domů.