Výprava na Smrk 7. 9. 2002
Trasa:Nové Město pod Smrkem – Smrk – Smědava – Nová Louka – Maliník – Česká chalupa - Liberec
Vedení:Zip, Krab, Pavouk, Kim
Členové: Mloci: J.R., Lišák, Honza, Klíšťák, Dale
Tučňáci: Křížák, Králík, Bobr, Radar, Opic
Nováčci: Luňák, Aleš, Šíp, Rak
Zápis do kroniky Zapsal: Zip
Jakožto každý rok, tak i letos vedla naše první výprava na vrchol nejvyšší hory jizerských hor, a to 1124 m.n.m. vysoký Smrk. Vzhledem k tomu, že tato výprava je celostředisková, tak se nás i přes brzkou hodinu sešlo na nádraží ČD docela dost. Za náš oddíl se zúčastnili této výpravy tito členové: Zip, Krab, Pavouk, Kim, Křižák, Králík, Bobr, Radar, Opic, J.R., Lišák, Honza, Klíšťák a Dale. Společně jsme vyrazili vlakem do Nového města pod Smrkem, odkud nás čekala cesta již jen pěšky. Asi po dvou hodinách a mnoha přestávkách se nám podařilo vystoupat až na vrchol Smrku. Zde jsme počkali i na ty nejposlednější (byli to vedoucí) a vyhlásili jsme soutěž o první Mustang roku. Soutěžní úkol byl dán již předem a každý si měl přinést co nejoriginálnější pokrývku hlavy. Nakonec po těžkém rozhodování, byl vítězem vyhlášen J.R. Dalším neméně významnou událostí, která nás tu potkala, bylo přebrání čtyř nových členů oddílu od vlčat. A tak jsme se v tuto chvíli rozrostli o Luňáka, Aleše, Šípa a Raka. Počasí nám letos opravdu přálo, a tak jsme se mohli pokochat překrásným rozhledem z vrcholku Smrku. Vzhledem k tomu, že čas již rychle utíkal, rozhodli jsme se, že vyrazíme dále. A tak jsem sestoupili po Nebeském žebříku a vydali jsme se na Smědavu. Zde jsme si dali menší svačinu a ti, kteří měli u sebe nějaké peníze se ještě navíc občerstvili v místní chatě. Po dostatečném posilnění jsme vyrazili dále na Hřebínek a přes Kristiánov až na Novou Louku. Vzhledem k tomu, že času bylo již opravdu málo, rozhodli jsme se, že se pouze krátce zastavíme a půjdeme dále. Nyní nás čekala cesta přes Maliník do Liberce. Sice někteří členové vypadali, tak že tuto cestu již nedojdou, podařilo se. Kolem sedmé jsme utahaní dorazili do Lidových sadů. Poté, co všichni dostali první Mustangy v tomto školním roce, jsme si zakřičeli střediskový pokřik a nyní jsme se již vydali domů. Když jsme se loučili, tvrdila většina zúčastněných, že na Smrk již nikdy nepůjdou. Vsadím se, že příští rok se sejdu opět se všemi.