Výprava o jarních prázdninách je naší nejdelší akcí přes rok, neboť trvá celý týden. Tentokrát jsme se rozhodli, že pojedeme trochu dále od Liberce, a tak jsme se vydali nedaleko Havlíčkova Brodu, konkrétně do vesnice Tis. Ale popořádku. V sobotu dopoledne jsme se sešli na nádraží ČD v tomto složení: Zip, Jack, Muf (který v pondělí odjel), Krab, Pavouk, Křižák, Králík, Bobr, Radar, Kobra, Fufík, J.R., Lišák, Hugo, Miloš, Klokan, Honza, Čili a Mamut. Společně jsme se vydali na cestu vlakem až do Světlé nad Sázavou. Celkově nám tato cesta trvala pět hodin. Když jsme konečně z vlaku vylezli, čekala nás cesta dlouhá asi deset kilometrů do vesnice Tis. I tato cesta se víceméně zdařila a do Tisu jsme opravdu dorazili. Ubytováni jsme byli celý týden v základní škole, kde dnes sídlí občanské sdružení Alternativa pro venkov. První večer jsme byli všichni natolik unavení, že jsme si šli ihned po večeři lehnout. Druhý den se rozběhla hra, která probíhala prakticky celý týden. Protože jsme se nacházeli na místě, kde se dříve těžilo stříbro, bylo naším úkolem najít starý poklad, který někam do okolí ukryl starý stříbrokop. Ale aby to nebylo tak jednoduché museli jsme si samozřejmě tento poklad zasloužit. Celý týden se hráli různé soutěže a vítězná družina dostávala slova (indicie), které ji později měli pomoct při hledání pokladu. Každý den se dalo z vyhraných indicií vydedukovat jedno místo v okolí. Těchto míst bylo celkem pět. Poslední den dostala každá družina jednu mapku okolí, ve které však chyběla legenda a jednotlivá místa byla označena pouze čísly. A právě nyní se konečně využily pracně získávané indicie. Na místech, které družiny z indicií vydedukovaly, se nacházely části zašifrované zprávy, ve které byla obsažena legenda k mapě. A nyní se již stačilo vydat k místě, kde je poklad. Jako první toto vše zvládli Mloci. Ale ani Tučňáci neodešli s prázdnou a něco málo z pokladu na ně zbylo taky. Soutěžení o indicie však nebyl jedinou náplní programu celého týdne. Například v úterý jsme se vydali na prohlídku do Kutné Hory. Zde jsme si prohlédli kupříkladu kostnici, nebo chrám svaté Barbory. Jeden den dostaly obě družiny za úkol si uvařit sami oběd. Jediné co dostali byla polévka v pytlíku a dál se již museli bobani snažit sami. Ale abych pravdu řekl, byly obě polévky výborné. Mezi další vypečenou hru vedoucích bylo odvezení družinky do vzdálenější vesnice, odkud se musela vrátit sama a po svých. I tento úkol však všichni zvládli na jedničku. Ale dost s vyjmenováváním jednotlivých her, protože tím bych mohl popsat desetkrát tolik místa, než doposud. Jen za zmínku by ještě stálo, že večery jsme většinou trávili při hraních různých velkých deskových her. Celkově se nám v Tisu natolik líbilo, že když jsme se v pátek vraceli, tvrdila většina, že by tam zůstala ještě týden. Cesta zpátky měla proběhnout opět vlakem až do Liberce. To se však úplně nepovedlo, protože nám ujel v Kolíně vlak, na který jsme měli přestoupit. Situace se nakonec vyřešila a mi jsme do Liberce dorazili v pořádku, i když s dvouhodinovým zpožděním. Doufám, že příští rok se pojedeme podívat opět do Tisu, protože se nám tam opravdu líbilo.